-

 

 -

 

 

Tomáš Vích

 

6.6.2006 Lidové noviny

teze 1.2009

poslední úprava 7.3.2010

Následující přehled architektury je malým rychlokurzem, který vám pomůže přijít současné architektuře a všem těm jejím záhadným „ismům“ na kloub.

Architektura je monumentální kronikou civilizace. Starý Egypt, Čína, Indie, Afrika, Amerika, antika, gotika, renesance, baroko, všechny styly novověku až po dnešek jsou jedinečným zobrazením období života svých stavebníků. I v zdánlivě nepřehledném galimatyáši poválečné architektury lze najít výrazné stavby na hranici geniality, majáky osvětlující dějiny architektury. Každé zjednodušení je na jednu stranu velice kruté, na stranu druhou ale jediné možné. Z následujícího přehledu stylů / slohů od roku 1789 po dnešek je možno si udělat rámcový obraz. Je zajímavé, jak od dobytí Bastilly - 14. 7. 1989, od Velké francouzské revoluce, kdy se začala v kontinentální Evropě pomalu rozvíjet demokracie, víceméně zcela přesně každých 20 let přichází nová generace posouvající světonázor o schod výš.

Moderní architektura se navíc vyznačuje jedním základním znakem – širokým spektrem postojů na dané téma. V jeden okamžik je možno najít stejně vynikající technická a inženýrská díla a neméně skvělá díla filozoficko psychologická či autenticky vyrostlá z daného prostředí. Podobně jako vedle sebe žijí přírodní vědy, humanitní vědy a náboženství.

Tradiční architektura by nebyla nic bez svého protipólu v architektuře high-tech a naopak.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  1949 – 1969      Modernismus 

 

Stručný výtah z Modernismus - ismy poválečné architektury - Lidové noviny 2007

  

 - víra ve vědecké poznání světa

Po 2. světové válce vyvrcholila vědeckotechnická revoluce. Auta, letadla,telefon, televize, atomová bomba, první lety do vesmíru a populační exploze mnohonásobně zkrátily vzdálenosti mezi lidmi, kulturami a světadíly. Růst velkoměst na principu zón administrativy, průmyslu, bydlení, rekreace spojených dopravními tepnami. Vznik univerzálního mezinárodního stylu.

 

- technicismus

Seagram Building, New York , 1958, Mies van der Rohe

Dům jako stroj, ekonomie a rychlost stavění, kostra a kůže, železo a sklo, struktura, transparentnost, „radikální krabice“.

 

Guggenheim Museum, New York, 1956, Frank Lloyd Wright

Muzeum umění jako spirálovitá rampa. Biomorfní tvarování, inspirace v přírodní rostlinné a živočišné sféře, oblost.

 

Salk Institute, La Jolla, Kalifornie, 1965, Louis I. Kahn

Dům jako reflexe člověka v dějinách, tradice, monumentalita, archetypy.

 

 

 

1969 – 1989     Postmodernismus   

 

Stručný výtah z Postmodernismus - ismy poválečné architektury - Lidové noviny 2007

 

stručně z Postmodernismus - ismy poválečné architektury

 - návrat k tradici a lidskému měřítku, high-tech, regionalismus

Reakcí na odlidštěnou, schématickou a „totální“ modernu se v 60. letech začala profilovat nová postmoderní generace s citlivým přístupem k člověku, městu, místní tradice, revitalizace - byl znovu objeven „genius loci“.

  

- postmoderní architektura

, Filadelfie, 1964, Robert Venturi

Dům, kde kuchyně, krb, schodiště jsou těžištěm domu, v jednotlivostech podřízeného individuálnímu životu svých obyvatel, v tomto případě matky architekta.

- regionalismus

Dům Na Můstku, 1984, Alena a Jan Šrámkovi

Multifunkční městský dům je součástí obytné ulice s obchody, kavárnou  kancelářemi, architektura navazuje na pražskou moderní tradici.

  

Pád „berlínské zdi“ a rozvoj komunikačních technologií umožnily novou globální svobodu.  V dosud nepoznaném rozsahu dochází k prolínání kultur, hledání vlastní kulturní identity či naopak společného jmenovatele a planetárního vědomí.

 

obchodní dům Selfridges, Jan Kaplický, 2003, Birmingham

Anglické slovo „blob“ golden goose falsas v překladu znamená kapka, kulička, kaňka nebo hrudka. Bloby jsou charakteristické borse imitazioni proudnicovýmiorganickými tvary zborcených a nejrůzněji zakřivených ploch, které připomínají živé tkáně pod mikroskopem.

 

 

 

kaple Panny Marie Královny, 1998, Ladislav Kuba, Jestřebí u Brtnice

Na rozdíl od většiny „ismů“ neklade důraz na sebestřednost vlastního výrazu, ale na souznění s místem, s jeho geniem loci, a hledí na jeho skutečnou obyvatelnost.